Co tady vlastně dělám?

Také se vám někdy stává, když stojíte na zastávce autobusu nebo čekáte ve frontě na
pokladnu, že vám najednou na mysl přijde otázka: „Co tady vlastně dělám?“

Většinou to přejdeme bez povšimnutí, neboť odpověď na tuto hlubokou otázku není na minutu. Pak nás semele shon a nespočet povinností, které musíme za den udělat a tak důležité dumání nad smyslem života se zase nekoná.

Není náhoda, že se nám tato otázka v určité fázi života neustále připomíná.

„Co tady vlastně dělám?“
„Jaký je smysl mého života?“
„Líbí se mi můj život nebo bych si ho raději prohodila se sousedkou?“
„Jo, ta se má! Žádný problémy, je pořád vysmátá, ta se dobře narodila!“

Ono je to celé trošku jinak. Není to otázka štěstí, ale toho, jak přemýšlíme. Nenechte se zmást, nemá to nic společného s vaší inteligencí. Princip je vlastně velice jednoduchý.

Všechno, co kolem sebe vidíte pochází z jedné energie. Té božské, mohli bychom říci. Je to to nekonečné NIC, z čehož pochází všechno. A nejen to, zase se k němu navrací. Vysoce citliví lidé jsou s touto energií snadněji v kontaktu, právě díky jejich citlivosti. V mém E-booku se dozvíte, jak se do ní ponořit tak, aby vás vedla životem s vnitřním klidem a lehkostí.

Jako miminka devět měsíců líně plaveme v děloze naší maminky a o nic se nestaráme. Vše nám roste v pravý čas a neříkáme si: „Bože, já ještě nemám oči a ani nos?! Tohle nefunguje! Musím se víc snažit, aby mi to všechno narostlo!“ Jak sami víte, není to vůbec nutné. Vše se děje samo a nic pro to dělat nemusíme. Tato božská energie dělá nás… Dílo je dokončeno a to bez našeho aktivního přičinění.

Jak jsme jako společnost přišli na to, že by to tak nemohlo fungovat i po narození? Dokážeme si vůbec představit, že bychom nic nedělali, ale nic by nezůstalo nedodělané? Kolik energie bychom si mohli ušetřit ze všech těch MUSÍM…

Toto téma mě provázelo velkou částí léta, a tak jsem si ve své mysli často opakovala: „Nic nedělám, ale nic nezůstane nedodělané.“ Plula jsem den za dnem v takové božské meditaci, kdy jsem si už neříkala věty jako: „Musím dodělat tohle, musím zajet na nákup, musím umýt nádobí, musím toto a tamto.“ a cítit u toho ten známý odpor a únavu.

V momentě, kdy jsem například viděla horu špinavého nádobí v kuchyni, jsem si řekla: „Nic nedělám, ale nic nezůstane nedodělané.“ V lehkosti jsme vzala do ruky houbičku a Jar a s klidem mnicha nádobí umyla, aniž bych si toho vlastně všimla. Pokud se občas cítíte v časovém stresu a nestíháte, přečtěte si tento článek.

Myšlenky mají obrovskou sílu a to v pozitivním i negativním smyslu.

Myšlenky nás buď osvobozují a povznáší anebo svazují a táhnou dolů. Proto je náš mindset tak důležitý. Prozkoumejte, jak ho můžete vylepšit ZDE.

Zkuste si příště na zastávce či ve frontě říci: „Nic nedělám, ale nic nezůstane nedodělané.“

Uvidíte, jaké inspirativní myšlenky vám začnou chodit. Bude to hlas vaší duše, která k vám bude promlouvat a ta vždycky ví…

Mějte se krásně!

Kateřina